Stoletá historie léčebny inspirovala řadu autorů, kteří se ve svých dílech zabývaly nejen historií, ale i spletitými osudy lidí.

	MUDr. František Hamza Zemský ústav pro skrofulosní děti v Luži V knize MUDr. Františka Hamzy, vydané v roce 1923, najdete nejen ucelený přehled vývoje košumberské části ústavu v letech 1909 -1923, ale také jeho myšlenky, názory a zkušenosti z dvacetileté praxe léčby TBC v lužském Sanatoriu.
	Ilona Borská Kdo byl Hamza Nejedno tajemství luští autorka přímo před našima očima. Činorodý, veřejným děním zaujatý student medicíny, venkovský lékař a začínající spisovatel, který z vlastních prostředků založil, mnoho let vedl a rozšiřoval první dětskou tuberkulózní léčebnu. Hamza starosta, který rozčeřil vody východočeského městečka, Hamza zakladatel tatranských sanatorií, na závěr života (nepříliš dlouhého ) profesor lékařské fakulty v Brně. Tři osudy by to naplnilo, a přece tím otázka, Kdo byl Hamza není zodpovězena. odkaz na stažení publikace v PowerPointu II. vydání této knihy vyšlo tiskem v roce 2006 pod názvem Kdo zachránil jeden život.
	Věra Linhartová Skutkem a pravdou milovat lidi Kniha vyšla při příležitosti 140. výročí narození Hamzova narození a k 85. výročí založení Ústavu sociálního lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Autorka, historička medicíny, se v knize zamýšlí nad „růstem“ Hamzovy osobnosti, co přispělo k jejímu formování , proč jsou k Hamzovu jménu nejčastěji připojovány charakteristiky soucitný a obětavý lékař, veselý, společenský a družný člověk, houževnatý, vynalézavý a lidumil, cestovatel, spisovatel, sociolog, smýšlením demokrat, činorodý populizátor, systematický, cílevědomý , důsledný člověk. Sledovala Hamzův plnohodnotný a obětavý život ve zkratce od kolébky až po hrob.
	Adolf Branald Ztráty a nálezy Velmi pozoruhodná kniha povídek, neobyčejně pestrá svým obsahem, je zcela něco nového v autorově tvorbě. Největší část zájmu se upíná ke zdravotnictví . V povídce Bílý prapor na Košumberku se ocitneme i v Košumberském ústavu pro léčbu tuberkulózy. Stejně jako v předchozích povídkách, tak i zde, je hlavním mottem povídky hluboce zakořeněná morální a estetická povaha MUDR. Hamzy k vykonávané práci, vědě, přístupu k lidem a především dětem, svým pacientům.
	Milada Večeřová Děti z Košumberka Kniha má z velké části autobiografický charakter. Autorka se jako dítě léčila na Košumberku. Kniha pojednává o jejím pobytu v době druhé světové války.
	Václav Větvička Moje květinová dobrá jitra Vyprávění Václava Větvičky, ředitele botanické zahrady UK Praha z vysílání „Českého rozhlasu“ nazvaného „Dobré jitro“ zachycuje v kapitole „Z Košumberku do Mýta“ jednu z jeho návštěv v parku Hamzovy léčebny.
	Václav Větvička S Václavem Větvičkou za poznáním těla duše stromů Hamzova parku a arboreta v Luži – Košumberku Obsah nejlépe vystihuje citace autora: „Nevím, zda mají stromy duši, ale myslet si to mohu. Tělo ale mají určitě a můžete je obdivovat jako krásky a modelky na přehlídkovém molu. V případě stromů v Hamzově arboretu v Luži a pod Košumberkem tomu tak je.“